Text: Roman Pokorný
Tma beze snů
Na hřišti s houpačkama, kde jsem si jako kluk tak často hrál.
Kousek za lavičkama, člověk spíš visel, než-li stál.
Přivřený mrtvý oči a mrtvý srdce pod bradou,
skopnutej koš pod nohama a modrý nebe nad hlavou.
REF: Je konec dnů - tma beze snů...
Jak pomník lidský zloby mi v tu chvíli připadal.
Čí je to asi vina, kdo z nás mu tolik síly dal.
Zvíře se neumí smát, nebrečí a neovládá řeč,
neumí se samo zabít - to umí jen člověk - heč.
2x REF