Text: Roman Pokorný
No a potom...
Že mám štěstí říkala mi máma,
že jsem se asi ňák dobře narodil
no a potom až nebude s náma
REF: Abych pořád stejnej byl a názory
svý moc neměnil,
abych hledal, hledal cestu svou,
neumytou a nelehkou.
A teď mám v hlavě kdesi cosi,
moc rád bych v sobě leccos pozměnil,
ale tam vevnitř moje máma prosí
REF
No a potom nebylo mi dáno,
abych svý mámě oči zatlačil.
A možná proto se snad každý ráno
REF