Text: Jan Hupka

Jen tak

Někdy pocit mám, jak z těla vyrvanej a svobodnej
hlavou divně kejvám jsem celej zkoumavej a z kůže vylítlej
tělo mi vrávorá, radši ho položím volkmena nasadím
jen ať odpočívá, já si jen odskočím trochu se pobavím.

REF1: Jsou dny kdy se mi stává, že stále někam odlétám
říkáš mi blbej snílek a já ti to nechci brát.

Do pocitů mých, tvý keci se nevejdou, proč kdopak ví
asi jsou obtloustlý jako to vepřový, tvý oblíbený,
moře otázek máš, všechny však zbytečný a stupidní,
proč se neposloucháš, co z huby vypouštíš nad tím nepřemejšlýš

REF2: Říkáš, že mě chápeš a dokonale znáš,
že myšlení Tě bolí nahlas nikdy nepřiznáš.

Sleduj kroky svý a jakou cestu jdeš, kam se to ženeš
jaký je Tvůj cíl, co vlastně vyznáváš a co z toho máš.
Vždycky poslouchej jen svůj vnitřní hlas - co vlastně chce Ti říct,
žádnou jinou cestou sebe nepoznáš, to potom pochopíš.

REF3: Koukám si do očí a zkouším sebe znát,
ze všeho snad nejhorší je sám sobě lhát.

< zpět


Managed by Etomite | Design by Ivo Horňáček | Content by Miro Hrončok
Powered by Etomite CMS.